Úvod
První popsané únavové lomy byly spojeny s vývojem konstrukcí, které obsahovaly součásti podrobené cyklickému namáhání
(např. osy železničních vagónů, součásti parních strojů atd.) S ohledem na tyto provozní lomy byla snaha stanovit mechanické charakteristiky,
které by umožnily výpočet cyklicky zatěžovaných součástí. První experimenty prováděl August Wöhler v letech 1852 - 1870.
Dodnes je jednou ze základních únavových charakteristik Wöhlerova křivka, označovaná také často jako S-N křivka, udávající závislost počtu cyklů
do lomu Nf na amplitudě napětí
a (při daném středním napětí).
Pro určení meze únavy ocelí a litin se do současnosti používá Nc
107 cyklů.
Ve skutečnosti však dochází k únavovému porušování i po 109 a více zátěžných cyklech.
Sakai, T. et all [1]. Furuya, Y. et all [2] a další zjistili,
pokles únavových charakteristik závislosti
a = f(Nf) za konvenční hranicí Nc = 107 cyklů
u vysocepevných ocelí a ocelí povrchově zpevněných.
Ověřování únavových vlastností v gigacyklových režimech zatěžování však představuje velmi časově náročný proces.
Nová zkušební zařízení jsou vyvíjena s cílem získat experimentální data i při velmi vysokých počtech cyklů N
109 cyklů [1].
Významnost dané problematiky potvrzuje fakt, že už v roce 1998 se v Paříži konala první mezinárodní konference "Fatigue Life in the Gigacycle Regime", jejíž logo je použito v úvodu [3].